Rozhovor s Toni Leistnerem

Doba čtení: 6 minuty

Jméno Toni Leistner bylo ještě před nedávnem známo jen těm, kteří sledují nižší německé soutěže. Současný hráč HSV se „proslavil“ útokem na fanouška Dynama Drážďany.

Po zápasu 1. kola DFB Pokalu přeskočil Leistner bariéru, vběhl do hlediště a zaútočil na fanouška. Disciplinární komise DFB jej následně potrestala stopkou na pět zápasů, z nichž tři byly nedpomíněné a dva podmíněné (doba trvání podmínky jeden rok). Po odvolání byl trest změně – stop na dva ligové zápasy a na dva zápasy DFB Pokalu. A byla mu také snížena finanční pokuta z 8000 eur na 6000.

V časopisu Die Welt vyšel s Leistnerem rozhovor, který se v podstatě jen věnoval situaci ze zápasu Dynamo Drážďany – HSV.

Pane Leistnere, začněme nejdřív tím nejdůležitějším: gratulujeme Vám k narození Vaší druhé dcery! Byl jste u toho, když se minulý týden narodila?

Ano, byl jsem v Drážďanech u toho. Byl to jeden z nejkrásnějších momentů v mém životě. A jsem neuvěřitelně pyšný na svoji ženu. Když si vezmeš v nemocnici svoje dítě do náruče, zapomeneš na všechno kolem. To je radost, která se těžko popisuje a u které je automaticky blízko k slzám.

Deset dní před tím jste byl vy a Vaše žena, která v té době byla ve vysokém stupni těhotenství, po zápasu HSV v Drážďanech jedním fanouškem provokován a urážen. Fanoušek chtěl na Vaši tehdy těhotnou ženu zaútočit takovým způsobem, aby přišla o dítě…

To bylo také důvodem, proč jsem nad sebou úplně ztratil kontrolu. Moje žena byla také na stadioně. Pro mě je rodina vždycky svatá, a proto mně bylo jasné, že musím svoji ženu bránit, chtěl jsem si s tím mladým mužem promluvit. Měl jsem tunelové vidění, byl jsem plný adrenalinu, proto jsem šel do sektoru.

Chytil jste toho fanouška, videa z mobilu z celé situace se rozšířila během pár sekund. Jak proběhla ta situace v Drážďanech z Vašeho pohledu?

Zápas jsme prohráli 1:4. Protože umím prohrávat, tak jsem řekl, že jsem připravený, abych po zápasu šel na rozhovor pro TV Sky. Na cestě k reportérovi jsem se divil, že oblast interview byla velmi blízko sektoru fanoušků Dynama, stáli jsme tváří v tvář směrem k fanouškům.

A pak?

Několik fanoušků chtělo podpis.

Protože pocházíte z Drážďan a hrál jste v minulosti za Dynamo.

Ano. Pak jsme ale byl jedním fanouškem neustále urážen. Než začalo interview, tak to trvalo asi dvě minuty. Všechno jsem slyšel. Byl jsem označován za zrádce klubu a urážen také jinými výrazy, ale to musím ustát. Ale pomalu urážky přecházely na moji rodinu, na moji manželku. A to vedlo k tomu, jak jsem už řekl, že jsem nad sebou ztratil kontrolu.

Článek:  Hráč HSV napadl fanouška

Našel jste si ho, chytil ho oběma rukama za límec. Co jste mu řekl?

Chtěl jsem vědět, co svými urážkami sleduje. Proč říká něco tako ošklivého o mojí ženě. Protože to, co z něho vylezlo, nikdo nemůže nikomu přát i bez použití jeho konkrétních slov.

Když se na to podíváte zpětně, byl jste šokován svým jednáním?

Šokován jen tím, že jsem měl tunelové vidění, abych šel nahoru a neviděl situaci celkově. Že například v sektoru byly ženy a děti. Pak rozumím tomu, že tatínek na tribuně, který je vidět na videu, chrání rukou svoji dceru, když jsem chtěl jít zpátky na hřiště.

Mrzí Vás to, že ta holčička na tribuně měla velký strach?

Samozřejmě. Ještě ten večer jsem se na to video se svou ženou díval. To, co mě nejvíc šokovalo, byla malá holčička na videu a její strach. Protože si myslela, že chci zaútočit na jejích tatínka. On to chtěl jen uklidnit. A já jsem se ho jen při mém pádu směrem dozadu chytil, abych neupadl zády nebo hlavou na sedačku nebo na beton. Měl jsem obuté kopačky s hliníkovými kolíky a v nich to na tribuně neuvěřitelně klouzalo. Ještě ten večer jsme uvedli do pohybu všechny páky, abychom zjistili maminku dané holčičky.

Proč maminku?

Protože se o mě vyjádřila extrémně na Facebooku. Napsala tam, že kdyby se jmenovala stejně jako já, tak by se za to jméno styděla. To mě zasáhlo. Mojí ženě a mně se podařilo, že jsme ji rychle našli. Omluvil jsem se a vysvětlil jí důvod, proč jsem udělal to, co jsem udělal. Odpustila mně, stále spolu komunikujeme. Pozval jsem tu holčičku na zápas HSV, poslal jí balíček fanouškovského zboží a dres.

Jak moc se bála Vaše žena, že by se Vám mohlo něco stát?

Ze začátku to celé nezaznamenala a myslela si, že zeď oddělující hřiště a tribunu je tak vysoká, že se tam vůbec nedostanu. Můj tatínek, který byl na stadioně také s mým bratrem, jí řekl, že jsem se dostal do sektoru. A když tam pak vznikl rozruch, tak ji můj tatínek vyvedl ze stadionu.

Článek:  Rummenigge: Na sezóně bez diváků ztrácíme 100 milionů

Váš bratr šel do sektoru, aby situaci uklidnil.

Ano. Potom mně řekla moje žena: že bych se kvůli rodině vystavil nebezpečí, toho si nebyla vědomá. Pro ni to byl takový malý důkaz lásky. Ale samozřejmě měla strach, že by to mohlo také dopadnout jinak, že bych mohl nešťastně upadnout nebo by na mě mohl zaútočit nějaký jiný divák.

Byl jste v kontaktu také s tím fanouškem, který Vás urážel?

Ohlásil se u Dynama s prosbou, jestli by mu klub nedal na mě číslo. Protože se mně chce omluvit. To také na druhý den udělal, když jsem mu já zavolal. Já jsem toho moc neřekl, skoro pořád jsem jen poslouchal.

Jak dlouho ten hovor trval?

Asi pět minut. On říkal, že při zápasu měl v sobě hodně alkoholu a že i v jeho soukromém životě se mu něco nedaří a že pro to hledal nějaký ventil.

Dynamo Drážďany chtělo zorganizovat nějakou mírovou schůzku.

Osobně bych se s ním asi nesetkal. Musel jsem se hodně překonat, že jsem mu vůbec zavolal. Když pak myslím na ty věty, které jsem od něho slyšel, tak se mně zvedá žaludek.

Kritici říkají, že profi fotbalisté musí umět s urážkami vyjít. Vyděláváte hodně peněz, to je vlastně takové bolestné.

Musíme si nechat líbit mnohé. S mnohým se také dá žít. Ale když jde o rodinu, tak to je u mě hranice. Já jsem se z toho případu poučil a vím, že jsem vzorem pro mládež a nemůžu pokaždé kvůli nějakým urážkám lézt do sektoru a promluvit si s tím fanouškem. To nejde. Ale čemu nerozumím, když lidé říkají, že vydělám tolik peněz, musím to ustát a udržet se. Ne, já také nejdu do supermarketu a neurážím pokladní, protože se mně to líbí a neříkám pak, že tu pracuje a nemůže na to reagovat. Když jde o rodinu, tak neexistuje žádné bolestné. A navíc: vstupenka na fotbal není volný lístek k tomu, aby někdo mohl urážet lidi nejhnusnějšími způsoby.

Díky tomuto případu jste teď známý po celém Německu.

Radši bych se při svém prvním soutěžním zápasu za HSV zapsal po sportovní stránce.

Měl jste veřejnou podporu, třeba od Lothara Matthäuse nebo od trenéra Paderbornu Steffena Baumgarta.

Myslím, že především hráči a trenéři nejlépe ocení, co se v dané situaci stalo. Každý z nich to už někdy zažil. Ale v minulých letech se to rozmohlo a byly překročeny hranice. A nejen u mě.

Co tím myslíte?

Třeba transparent fanoušků s tváří Dietmara Hoppa a zaměřovačem, něco takového na stadion nepatří. Proto jsem rád, že z mého chování byl pozitivní feedback, i když bych za to nechtěl být oslavován.

Článek:  Marco Bode: Werder nečeká stejný osud jako HSV!

Tato situace z Drážďan není ojedinělým případem. Hráči, trenéři a funkcionáři jsou neustále hanobeni. Co proti může dělat svaz?

Otázkou je, proč to ti lidé dělají? Proč to vychází jen z velké masy lidí, kde se cítí silní nebo na sociálních sítích pod fejkovými profily. Doufám, že to přestane. Existuje tolik přátelských fanoušků, ale bohužel také pár chuligánů. Asi musí kluby zapůsobit a těmto fanouškům odebrat členství, aby se pak nedostali ke vstupenkám.

Jak moc jste se bál, že Vás HSV po tomto případu vyhodí?

O důsledcích jsem přemýšlel, ale ne o tom, že by mě HSV vyhodil. Ještě ten večer jsme spolu seděli na hotelu a mluvili o tom. Bylo mně řečeno, že klub stojí za mnou, protože funkcionáři věděli, co se stalo a jaké byly moje důvody. Bylo mně jasné, že ze strany DFB budou nějaké důsledky. Pokuta a stopka.

A klub Vás nepokutoval proto, že jste důležitý v boji o postup?

Můžete přivést hráče s tím, že je sportovně důležitý. A když pak rozseká půlku tribuny, dá se rozumět tomu, že klub řekne, že lidsky nezapadl. Ale to se nestalo. A HSV se před podpisem smlouvy o mě informoval, jaký jsem člověk.

A jaký člověk je Toni Leistner?

Jsem člověk, který toho umí hodně vrátit. Člověk, pro kterého je rodina nade vším. Člověk, který dává dary různým zařízením pro děti. Podporuju svůj mládežnický klub (SC Borea Dresden) a v době korony jsem převzal platy v něm.

Myslíte si, že máte teď image hulváta?

Trest od DFB mně byl snížen a všichni ví, proč jsem to udělal. Nemyslím si, že se do fotbalových dějin zapíšu jako národní hulvát. Ale možná si na nějakém stadionu budu muset na nějakém transparentu přečíst určité věci o sobě. Co se týká trestu po mém odvolání. Že z toho nevyjdu úplně bez trestu, to mně bylo jasné. Přesto to byl malý úspěch.

Jak často jste viděl to video z Drážďan?

Dvakrát nebo třikrát. Chtěl jsem to co možná nejrychleji vytěsnit z hlavy. Ale je mně jasné, že toto mě bude ještě provázet dlouho. S tím musím žít, musím se dívat dopředu.

5 1 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Pokud chceš něco říct, napiš komentář!x
()
x
%d bloggers like this: