Čtvrtá dvojice otec-syn v německé reprezentaci

Doba čtení: 5 minuty

V zápasu proti české reprezentaci nastoupil také Philipp Max, pro kterého to byl debut v německém národním týmu. Protože za reprezentaci hrával také jeho otec Martin, tak tu máme čtvrtou dvojici otec-syn. Podívejme se na jednotlivé dvojice.

V české i slovenské reprezentaci máme poměrně známé dvojice otec-syn. U české reprezentace to jsou třeba Miroslav a Michal Kadlecové, otec a syn Martinové Frýdkové, Karel a David Jarolímové nebo z dřívější doby Pavel a Petr Koubové. Podobné dvojice najdeme i u slovenské reprezentace – otec a syn Vlado Weissové, otec a syn Janko Kozákové nebo z dřívější doby otec a syn Alexanderové Vencelové.

Martin Max – Philipp Max

Martin Max byl útočník, který nastupoval v 90. letech a krátce po přelomu tisíciletí. Hrál za Gladbach, Schalke, Mnichovské Lvy a poslední sezónu kariéry strávil v Hanse Rostock. Byl solidním střelcem, vrchol své kariéry zažil v letech 2000 a 2002, kdy se stal v Bundeslize králem střelců. V roce 1997 vyhrál s týmem Schalke Pohár UEFA.

Jeho působení v reprezentaci bylo extrémně krátké – zahrál si pouze v jediném zápasu na pouhých osm minut na jaře 2002. Tehdy ho trenér Völler nominoval hlavně na základě mediálního tlaku, protože byl v té době v čele tabulky střelců Bundesligy. Völler ho tehdy nominova, přestože měl už 33 let a v takto fotbalově pokročilém věku debutoval v reprezentaci. Žádný další start si už nepřipsal.

Philipp Max je levý obránce, který dlouhá léta nastupoval v Augsburgu a v létě přestoupil do Eindhovenu. Je známý především dobrou podporou útoku a skvělými centry.

Martin Max v dresu Schalke

Philipp Max v dresu Eindhovenu

Herbert Burdenski – Dieter Burdenski

Herbert Burdenski patří do éry legendy Schalke Ernsta Kuzorry, tedy do období těsně před 2. světovou válkou a období samotné války. Právě Kuzorra jej objevil v jednom místním gelsenkirchenském klubu a přivedl ve 13 letech na Schalke, kde v 18 debutoval v prvním týmu a byl součástí týmu, který vyhrál tituly v letech 1940 a 1942.

V reprezentaci odehrál pouze 5 zápasů, protože jeho kariéru výrazně ovlivnila 2. světové válka. V reprezentaci hrál poprvé v 19 letech v roce 1941. Za války stihl pouze tři zápasy, protože od roku 1943 se už reprezentační zápasy nehrály. Po válce hrálo Německo první zápas až na podzim 1950, kde hrál také Burdenski. Pak už si připsal pouze jediný zápas v roce 1951 a tím jeho reprezentační kariéra skončila.

Jeho syn Dieter byl slavný bundesligový brankář let sedmdesátých a osmdesátých. Je odchovancem Schalke, ale suverénně nejvíc toho odehrál v Brémách, kde v roce 1988 v 37 letech ukončil kariéru. Odchytal 478 bundesligových zápasů, z toho 444 za Werder.

V reprezentaci toho moc neodehrál, protože měl ve své době silnou konkurenci především v podobě Seppa Maiera a později Toni Schumachera. Na svém kontě má pouze 12 zápasů, V roce 1978 se jel jako dvojka na mistrovství světa do Argentiny a vypadalo to, že by mohl být nástupcem Maiera, když po autonehodě v létě 1979 nemohl v kariéře pokračovat. Zdálo se, že by mohl právě Burdenski být jeho nástupcem, ale nakonec vše skončilo jinak. Burdenski sice odchytal největší část kvalifikace o mistrovství Evropy 1980, ale protože v sezóně před turnajem jeho Werder sestoupil, on často inkasoval a ztratil formu i sebevědomí. Na turnaj nakonec vůbec nejel, jedničkou se tam stal Schumacher, který už tuto pozici na dlouhá léta nepustil. Na tehdejším mistrovství Evropy hrálo Německo s brankáři, kteří v kvalifikaci neodchytali ani minutu. Z šesti kvalifikačních zápasů tři odchytal Burdenski, dva Maier (ještě před svou nehodou) a jeden Nigbur, který byl v době turnaje dlouhodobě zraněný.

Dieter Burdenski v dresu Werderu Brémy.

Friedo Dörfel – Bernd Dörfel

Otec Friedo má na svém kontě dva reprezentační starty v roce 1942. Byl to univerzál, který mohl hrát v ofenzívě i defenzívě, hlavně zářil na pravé straně (ať už obrany nebo útoku). Většinu své kariéry strávil v HSV, Jeho velkou devízou kromě univerzálnosti byla také rychlost, Se svými spoluhráči se dokonce vsadili se sprintery HSV a uspořádali závod ve štafetě na 4×100 metrů. Vyhráli fotbalisté, když přitom sprinteři HSV tehdy patřili mezi nejlepší v Německu.

Také jeho kariéru ovlivnila válka a také to, že nebyl pro trenéra Herbergera první volbou. Proto pouhé dva starty v reprezentaci.

Syn Bernd byl útočník, který hrál v šedesátých a první polovině sedmdesátých let. Bundesligu hrál za HSV a Braunschweig. V reprezentaci stihl 15 zápasů, výrazně se podílel na úspěšné kvalifikaci na mistrovství světa 1970 (odehrál čtyři ze šesti kvalifikačních zápasů), později mu klesla forma, takže na závěrečný turnaj se už nedostal a z reprezentace vypadl.

Friedo Dörfel – Gert Dörfel

Ne, nejedná se o shodu jmen, Friedo Dörfel měl dva syny a oba to dotáhli do reprezentace. Je to jediná trojice (otec+ 2 synové) v německé historii, která se dostala kompletně do reprezentace. Toto je ostatně poměrně výjimečná situace i na světové úrovni. V rámci nejsilnějších zemí je to absolutní výjimka (možná se blíží podobná trojice u otce Liliana Thurama – mistra světa 1998, jeho syna Marcuse, který hraje v Gladbachu a druhého syna Khépréna, který v 19 letech nastupuje za Nice, má na svém kontě zatím 33 zápasů za francouzské mládežnické reprezentace). U menších zemí je unikátní situace z Islandu, kde otec Haldorsson, který hrál za reprezentaci Islandu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, má tři syny a všichni to dotáhli od islandské reprezentace.

Gert Dörfel, kterému se často říkalo přezdívkou Charlie, hrál opět za HSV. Jeho pozice na hřišti bylo levé křídlo a staral se především o centry do vápna pro legendárního Uwe Seelera. V úvodní sezóně Bundesligy 1963/64 se zapsal jako historicky první střelec gólu HSV (v prvním kole vyrovnával na 1:1 v Münsteru) a také první bundesligový hráč vůbec, který nastřílel hattrick (ve 2. kole proti Saarbruckenu).

V reprezentaci toho moc nenahrál, na svém kontě má 11 zápasů, ve kterých ale nastřílel 7 gólů. Především v kvalifikaci na mistrovství světa 1962 zářil, když vstřelil dva góly v Severním Irsku (Němci tam vyhráli 4:3), jeden gól vstřelil v Řecku (Němci vyhráli 3:0). Ve zbylých dvou zápasech nehrál, přesto byl společně se Seelerem a Brüllsem nejlepším střelcem týmu v kvalifikaci. Oni dva pak na turnaj jeli, Dörfel zůstal doma. S novým trenérem Schönem, který vedl reprezentaci od roku 1964, si nerozuměl a ten jej do týmu nezval.

Dörfel byl známý svým vystupováním na hřišti, dokázal bavit publikum nejen fotbalem, ale i mimofotbalově. Když jednou soupeř dal špatnou přihrávku a míč skončil u něj, tak mu míč vrátil. Nebo rozdával divákům v hledišti bonbony. Při zápasu. Pro jeho vystupování neměli pochopení funkcionáři HSV, často byl na koberečku. Ale protože byl pro tým velmi důležitý, tak to vždycky skončilo jen varováním. Jeho vystupování ho ale pravděpodobně stálo víc zápasů v reprezentaci.

Na snímku z roku 2003 bratři Dörfelové. Bernd nahoře v pruhovaném svetru, Gert klečí vysmátý.

Další dvojice otec – syn

V Německu jsou ještě dvě dvojice otec – syn, kde oba byli či jsou reprezentanti, ale otec nenastupoval v německé reprezentaci (myšleno v reprezentaci pod DFB). Tou první dvojicí je Klaus Sammer – Matthias Sammer. Klaus nastupoval za reprezentaci NDR (Východní Německo 1949-1990), za kterou odehrál na začátku sedmdesátých let 17 zápasů. Jeho syn Matthias hrál nejdřív za NDR (v reprezentaci debutoval v roce 1986 v 19 letech), po sjednocení pak za Německo (51 zápasů). Matthias Sammer se stal v roce 1996 mistrem Evropy, v roce 1986 s reprezentací NDR vyhrál mistrovství Evropy U18, v roce 1996 dostal také Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy (tehdy tato trofej nebyl určena pro nejlepšího fotbalistu světa).

Druhou dvojicí je Souleyman Sané – Leroy Sané. Otec Souleyman nastupoval za senegalskou reprezentaci. Narodil se v Dakaru (hlavním městě Senegalu) a v jeho čtyřech letech se i s rodiči odstěhoval do Francie. Od poloviny osmdesátých let pak hrál v Německu (například 2. ligu za Freiburg, kde tvořil útočné duo s Jögi Löwem), později hrál Bundesligu za Norimberk a Wattenscheid (v něm je dokonce historicky nejlepším klubovým bundesligovým střelcem s 39 góly).

Do senegalské reprezentace so dostal díky německému trenérovi Otto Pfisterovi, který tehdy Senegal trénoval a podařilo se mu zajistit, aby hrál za africkou zemi a ne za Francii, která o něj také měla zájem. Za Senegal odehrál 55 zápasů.

Leroy Sané je jedním z jeho tří synů. Aktuálně hraje v německé reprezentaci a Bayernu Mnichov.

 

5 1 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Pokud chceš něco říct, napiš komentář!x
()
x
%d bloggers like this: