Historické aféry kolem německých reprezentačních gólmanů

Doba čtení: 3 minuty

Německo mívalo vždy hodně kvalitní brankáře a prosadit se na pozici reprezentační brankářské jedničky nebylo lehké dnes ani v minulosti. A spory, které se nyní projevují kolem Neuera a ter Stegena tu byly i dřív.

Hans Tilkowski – MS 1962 v Chile

Tilkowski jel na mistrovství světa jako brankář číslo 1 (tomu ostatně také nasvědčoval číslo 1 na dresu, tehdy ještě čísla dresů naznačovala postavení hráče v rámci týmu). Ale den před úvodním zápasem turnaje proti tehdy velmi silné Itálii přišel trenér Herberger s tím, že nebude chytat Tilkowski, ale mladík Wolfgang Fahrian, který měl do té doby na svém kontě pouze jediný oficiální reprezentační zápas. Fahrian navíc chytal v té době v Ulmu, který hrál pouze druhou nejvyšší soutěž (a je nutno upozornit, že tehdy ještě neexistovala Bundesliga, ale hrálo se pět skupin tzv. Oberligy, takže klubů hrajících nejvyšší soutěž bylo 74). Fahrian na druhou stranu chytal v několika zkušebních zápasech proti klubům nebo různým regionálním výběrům, dařilo se mu také v závěrečném zápasu mezi áčkem a béčkem reprezentace.

Herberger tedy vsadil na mladíka, což se v průběhu turnaje ukázalo jako výborný tah, protože obrana Německa byla opravdu silná. Konec ve čtvrtfinále byl spíš kvůli slabší ofenzívě než kvůli chybám v obraně.

Když se Tilkowski dověděl, že bude pouze náhradníkem, tak okamžitě vybuchl a chtěl se hned v Chile sbalit a vrátit se domů. Ve vzteku dokonce poničil vybavení hotelového pokoje. Od vedení výpravy požadoval svůj cestovní pas, který ale nedostal, takže nakonec musel v cHile zůstat až do konce turnaje. Prohlásil ale, že v reprezentaci končí, což také na nějakou dobu dodržel. Po návratu ze šampionátu v médiích kritizoval trenéra Herbergera až takovým způsobem, že se fotbalový svaz připravoval k žalobě na Tilkowského. Samotný Herberger byl jednáním Tilkowského dost otřesený.

Nakonec čas vše vyřešil, koncem roku 1963 požádal Herberger Tilkowského, jestli by se nemohl vrátit kdo reprezentace, ten s tím souhlasil a od roku 1964 zase chytal za národní tým. V roce 1966 se pak s reprezentací probojoval až do památného finále mistrovství světa ve Wembley.

 

Schumacher – Stein – MS 1986 v Mexiku

Od konce kariér Seppa Maiera v roce 1979 byl jasnou jedničkou v německé brance brankář Kölnu Harald „Toni“ Schumacher. Před šampionátem ale šel hodně nahoru brankář HSV Uli Stein a tehdejší reprezentační trenér Franz Beckenbauer (přesněji jeho funkce byla označována jako týmový šéf, protože neměl trenérskou licenci) před turnajem oběma slíbil, že budou chytat. Nakonec chytal opět Schumacher, Uli Stein se místo rozcvičování během poločasové přestávky prvního zápasu turnaje proti Uruguayi opaloval na lavičce. Navíc pak v hotelu označil řekl Beckenbauerovi, že je Suppenkasper (doslova polévkový kašpar, bylo to kvůli tomu, že krátce před šampionátem natočil Beckenbauer reklamu na polévku). Stein se musel sbalit a odletět ještě v průběhu turnaje zpátky.

Naštvání vůči Becknebauerovi bylo ale jen vyústěním sporů mezi Steinem a Schumacherem. Ve svých biografiích oba později kritizovali toho druhého. Stein o Schumacherovi napsal, že „když Schumacher uviděl nebezpečí, tak začal používat všechny možnosti psycho terroru včetně osobních útoků v médiích.“ Schumacher zas napsal o Steinovi, že „znal všechny neférové metody a s oblibou používal podpásové údery. Poprosil jsem asistenta trenéra, abych mohl trénovat mimo dosah nenávistí naplněného spoluhráče Steina.“

Paradoxní je, že Schumacher v reprezentaci skončil hned rok poté, když vydal svoji známou autobiografii Anpfiff (česky pod názvem Odpískáno), kde kritizoval fotbalový svaz a obviňoval mnohé bundesligové hráče z dopingu.

Německá reprezentace před MS 1986. Stein ve žlutém brankářském dresu, Schumacher v modrém.

Lehmann – Kahn – 2004-2006

Jens Lehmann se zúčastnil poprvé reprezentačního turnaje v roce 1998, pak i dalších v roce 2000, 2002 a 2004. Neodchytal tam nikdy ani jedinou minutu a byl prvním brankářem v německé reprezentační historii, který se zúčastnil čtyř turnajů bez jediného startu v zápasu. Už před Eurem 2004 v Portugalsku přes média vzkazoval, že by chtěl chytat, že je lepší než dlouholetá legenda Kahn. Ten odvětil, že Lehmannovy řeči mají úroveň jako ze školky, v každém případě reprezentační trenér Völler v Portugalsku vsadil na Kahna.

Po nevydařeném Euru, když Německo vypadlo ve skupině (vyřadili je Češi a Nizozemci), nastoupil k reprezentací trenér Klinsmann a Lehmann ucítil šanci. Už na podzim 2004 prohlásil, že „na mistrovství světa 2006 budu chytat já.“ Dva měsíce před turnajem oznámil Klinsmann, že jedničkou v brance bude opravdu Lehmann (do té doby se oba brankáři v brance střídali a nebyla jasná jednička) a mnozí čekali, že Kahn se s pozicí dvojky nesmíří a radši se vzdá reprezentace. Ten následně na speciální tiskovce ale oznámil, že roli dvojky přijímá a turnaje v Německu se zúčastní.

Během turnaje pak spolehlivě kryl záda Lehmannovi a svoji velikost ukázal před penaltovým rozstřelem ve čtvrtfinále proti Argentině, kdy dodával odvahu Lehmannovi a řekl mu: „Teď je tvoje chvilka, využij ji a posuň nás do dalšího kola“. Lehmann chytil dvě penalty a Německo postoupilo do semifinále. Tam neuspělo a Kahn si zachytal ve svém posledním reprezentačním zápasu –  v duelu o třetí místo pomohl k vítězství 3:1 nad Portugalskem. Po turnaji pak Kahn ukončil svoji reprezentační kariéru.

Přesto si Kahn půl roku po turnaji neodpustil poznámku, že s ním by Německo turnaj vyhrálo.

 

Komentujte

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Subscribe  
Upozornit na
%d blogerům se to líbí: